13.8.2008, středa
Vstáváme po osmé. Bolí mě záda a pravé rameno, už se nám nesmí stát nepříjemnost jako včera, pět kilometrů někde u dálnice. Na recepci nám radí, jak z města, jdeme na hlavní nádraží. Roman zkouší na nádraží vyměnit lístky za mp3ku, ale paní za přepážkou je příliš komisní. Platíme 2x po 2.10 €. Jedeme dvacet minut vláčkem směr Postupim, vystupujeme na Nikolassee, blízko čepací stanice. Zde je dalších pět stopařů, ale postupuje se docela rychle. Mezi stopaři nás zaujal mladík oblečený spíš ve společenský šat, v jedné ruce mohutný autoatlas a ve druhé drobný otlučený kufřík a míří někam k moři. Jeden německý pár stopnul robustní džíp na Michlenburg, což je asi 20 kilometrů. Vecpeme se k nim, řidička, mladá blondýna, nic nenamítá.
Sháníme směr Hannover, ale všici míří někam na jih – Norimberk, Leipzig, Frankfurt. Brouzdáme po rozsáhlém odpočívadle skoro dvě hodiny, ale prostoj se vyplatil, neboť narážíme na další úžasnou postavu. Sympatický asi pětapadesátiletý Nizozemec Bert s Audi A6. Bert je učitel na základní škole a protože umí výborně anglicky, povídá si s Romanem o všem možném, o třídění odpadu, o rezervovaných Coca-Cola lahvích, o škole, o politice. Uměl i německy, ale prohodil jsem s ním jen pár vět o drahých cigaretách v Německu. Stěžoval si, že už si začíná dokonce cigarety balit. Více než polovinu cesty jsme prospal. Bert nás vezl napříč Německem až do obce Venlo v Nizozemsku, asi sto kilometrů před Amsterdamem. Cesta s ním trvala skoro šest hodin.
Nizozemsko, devatenáct hodin, chlad a prší. Vyndaváme větrovky. Ve své zářivě žluté vypadám jak zaměstnanec komunálních služeb a Roman v tyrkysově zeleném šusťáku s fialovými pruhy připomíná běžence z východu. Už jsme vyhlíželi místo na spaní v blízkém lesíku, když se objevil v černém BMW Albert, asi třicetiletý Nizozemec, ředitel společnosti vyrábějící komponenty k autům. Slíbil cestu až do Amsterdamu. Frčíme. Nejvyšší rychlost 175 km/h. Jeden z nejukecanějších řidičů. Mluví o vysokých cenách nemovitostí a aut, o 50% daních, o tom, že studenti v Nizozemsku nestopují, protože mají dráhu zadarmo, o tom, že tady neexistuje korupce a o soudním sporu o řidičák, který se mu táhne přes rok. Přijíždíme do města. Albert s námi objíždí půlku Amstrdamu, než najdeme kemp. Paráda.
Je deset večer a stojíme před kempem Zeeburg. Ubytujeme se, nikdo se na nic neptá, tak se taky neptáme. Nepříjemně fouká, tak podle příručky Zálesákův rok vybíráme vhodné místo pro případnou deštivou noc za keřem.
sepsal Honza
Přidat komentář