4.9.2008, čtvrtek
00:00
Jsme v Udine a moje spolusedící vystupuje. Loučím se s ní s ujištěním, že si na sebe dám v noci v Římě pozor. Varovala mě totiž, že tam je spousta nebezpečných Rumunů, kteří se neštítí ničeho. Sice se s paní cestovalo fajn, ale aspoň si můžu natáhnout trochu nohy a pokusit se spát, když už z měst jako Benátky, Bologna nebo Florencie nic nevidím.
9:00
Řím! Autobus zastavuje na Stazione Tiburtina odkud pokračuje do Neapole. Na nádraží ještě nějací mládežníci řeší, jestli je možné svačit u památek, což jim řidič nedoporučuje. Viděl prý nějakou reportáž, kde za to policie od památek vyhazovala.
Hlavním úkolem je nyní sehnat mapku. Něco už mám sice vytištěné a i v průvodci je plán města, ale chtěl bych mapku pro turisty, kde jsou důležité památky. Na nádraží nic takového nemají, ale přeci jen jsem ještě celkem daleko od centra. Zkusím štěstí na Stazione Centrale Roma Termini a cestou to beru kolem hřbitova v naději, že by se tam dalo přespat. Nedá, je to oplocené a hlídané.
Tady by možná bylo na místě zmínit, jaká je vlastně moje výbava. Za nejdůležitější považuji dostatek vody a tahám s sebou 4 litry. Další položkou v batůžku je jídlo, kromě baget, sušenky, chléb Šumava, nějaký slunečnicový chléb, který pak byl celkem hnusný a drobil se, tak jsem ho ani nejedl, dále půl kila loveckého salámu a musli, které mám ještě z Francie. Samozřejmostí je nůž (na salám a na obranu před Rumuny), kartáček na zuby, pasta, deodorant, zápisníček s propiskou, foťák půjčený od Honzy, mikina, náhradní tričko a náhradní spodní prádlo. To všechno jsem narval do jednoho malého baťohu. Přes rameno ještě táhnu spacák (v modrém obalu, šňurka na nošení je z modrých tkaniček a hezky ladí) a pláštěnku (místo karimatky – je skladnější a je to jen na jednu noc).
10:00
Na Stazione Termini mají mapky. Zaraduju se, popadnu hned dvě a vzhůru na památky. Místo na spaní si pak najdu někde cestou. Prvním cílem je Villa Broghese, jakýsi park s fontánami a jezírkem. Cestou procházím Piazza della Repubblica s obrovskou bazilikou, do které vlezu a pořídím fotky. Villa Borghese je pěkné místo, avšak ke spánku naprosto nevhodné, ledaže bych s sebou měl kamaráda a střídali jsme se na hlídce. Vysoké stromy a žádný keř – bojím se, že bych byl v noci oloupen, ne-li zabit.
Ze západní strany je pěkný výhled na město a poprvé tak vidím Basilica San Pietro ve Vatikánu. Svačím ještě salám a zkouším udělat nějaké fotky na samospoušť, mezitím tady nějaký prodejce nabízí párům růže a mě si nevšímá.
11:00
Jsem na Piazza del Popolo, kde se natáčí nějaký film o hippies. Herci v kostýmech policie zrovna lynčují nějakou ženu s protestními transparenty a okolo pobíhají dva poskoci a vyrábí dým, aby to bylo akčnější.
Pokračuju směrem do centra, mapa tam hlásí další památky. Cestou mě překvapuje zelený a celkem špinavý Tiber (Tevere), čekal jsem něco lepšího. Míjím malou ale hezkou katedrálu a nějakou obrovskou, asi vládní, budovu, a ocitám se u Castel Sant Angelo. Na vrcholu hradu je zelená socha anděla a na mostě, který k němu vede, je spousta dalších andělů, tentokrát z bílého kamene.
Na mostě narážím na český pár, který se pokouší vyfotit se s hradem. Bohužel jsou jen dva a nemůžou tam být spolu. Ptám se jich tedy česky, jestli chtějí vyfotit. Asi po minutě se na mě otočí pán a povídá: „We don’t speak English“. Nechápavě na něj koukám a jdu radši dovnitř zjistit, kolik stojí vstup. Děti do 18 a důchodci zdarma. „To asi nepůjde“, říkám si. Pak čtu, že studenti výtvarného umění a architektury to mají také zdarma. Jdu k pokladně a vytahuju průkazku Západočeské univerzity. Sice studuju ekonomku, ale z toho to mladý Ital stejně nepozná, a tak říkám, že jsem student architekruty z česka a na důkaz mu cpu tu JISku. Pouští mě dál.
V hradu je pěkný chládek a točité chodby směrem vzhůru. Pěkně vybavené pokoje s malovanými stropy míjím, stejně výtvarnému umění ani architektuře nerozumím. Mířím na vrchol, odkud je pěkný výhled. Pořizuju fotografie a jdu dolů.
Pod hradem jsou všalijací prodejci a jeden černoch se mi snaží udat brýle Dolce a Gabbana za 15€. Když mu vysvětlím, že o 100 metrů dále měli ty samé za 10, je ochoten slevit i na 5, ale stejně se mi nelíbí.
12:30
Přicházím na Piazza San Pietro se stejnojmenou bazilikou. Začínají mě bolet nohy, takže usedám na náměstí do stínu. Tady poprvé vidím mně dosud neznámý úkaz. Lidé normálně pijí z fontánek a hydrantů na ulici, plní si flašky, osvěžují se. Tak si říkám, že to asi bude pitná voda a piju taky, koneckonců slunce pálí celkem hodně, takže to přijde vhod.
Jdu zjistit, jestli bych se neprocpal do Vatikánu, ale je tam fronta tak na hodinu. Pak si všimnu cedulek, které hlásají, že někde poblíž je Sixtinská kaple, to bych chtěl vidět. Asi za půl hodiny jsem našel vstup do Musei Vaticani, ale opět je tady fronta, která se mi čekat nechce. Vrátím se k bazilice a sednu si ještě na chvíli do stínu, abych tady z ničeho nic náhodně potkal spolužačku Alenu z ekonomky. Je na výletě s partou lidí, se kterými je na volejbalovém soustředění. Nejdřív jsme trochu v šoku, ale pak si děláme společnou fotku. Láká mě ještě, abych s nimi šel do Vatikánu, ale za a) se mi nechce čekat fronta a za b) jsem si zorvna všiml cedulky, že tam nepouští se zbraněmi a já mám ten nůž. Takže se loučíme a jdu dál.
15:30
Nacházím se někde u Piazza le Garibaldi, kde to vypadá nadějně s nocováním. Je tady stráň porostlá křovím a není to ani tak daleko od centra. Uvidíme.
O kousek dál je španělská ambasáda, kterou střeží dva vojáci se samopaly a hned u toho pěkná fontána, kde si několik lidí máčí nohy. Neodolám a máčím si je chvíli taky, pak pokračuju k Isola Tibertina, což je ostrůvek na Tiberu, kde ale není nic moc zajímavého.
Pěkná je ovšem Piazza Bocca della Verita, kde poprvé vidím starší budovy, asi antické. Kousek od toho je Circo Massimo, který se kdysi využíval k hrám a zábavě Římanů. Pokračuju dál za něj a koukám po dalších místech ke spánku. Je tady plot, v němž je díra, a za plotem pěkné křoví. Na nedaleké brance stojí, že tady sídlí divadelní škola a okolo se potuluje nějaký divný černoch, ale třeba tady později nebude.
18:00
Po troše bloudění jsem u kolosea (Colosseo), asi nejznáměší římské památky, která je vskutku ohromná. Staré zdi jsou tu a tam doplněné cihlami, což tomu však na kráse neubírá, stále vypadá impozantně. Dovnitř se mi moc nechce, opět je tady fronta lidí a vevnitř bude nejspíš jen díra a nic jiného. Zkouším radši štěstí a lezu kamsi do Palatino, kde by snad měli být nějaké rozvaliny. Cesta po chvilce končí kostelem a tak se, stejně jako spousta dalších, kteří taky naletěli, vracím zpátky.
Když míjím koloseum na cestě k Foro Romano, zahlédnu nějakou slečnu, jak pózuje před touto dominantou tatínkovi – fotografovi. Jelikož jí to opravdu jde, dělám si pár obrázků kolosea i s ní v popředí. Nechávám modelku modelkou a pokračuju v cestě. Cestou míjím lidi, kteří si drží na rukou andulky, které jim neodletí, a zeď, na které jsou pěkné kamenné desky s namalovanými mapami, jak se kdysi rozšiřoval vliv Říma.
Forum Romanum je jen pár rozpadlých staveb, ale asi to má svoje kouzlo. Hned vedle něj je obrovský Monumento Nazionale a Vittorio Emanuele II, postavený celý z mramoru a se spoustou soch, který je vidět skoro odevšud z Říma. Jelikož se ještě moc nestmívá, jdu se podívat na Fontana di Trevi, o které mi vyprávěla Alena. Fontána je fakt úžasná, i když je kolem ní dav lidí, ale stojí to za to. Jednoznačně podle mého nejhezčí fontána, jakou jsem kdy viděl. Možná by se jí vyrovnala fontána na pařížském Trocaderu, ale ta v době, kdy jsem u ní byl, nebyla puštěná.
Je tady zase spousta prodejců a u jednoho Inda se mi líbí sluneční brýle. Stojí 10€, ale kupuju je asi za 9.50, které mám v drobných, jinak bych musel rozměňovat něco papírového a to se mi nechce.
20:00
Stojím u díry v plotě divadelní školy a černoch je stále tady. Navíc jak je večer chladněji, objevila se v parku spousta sportovců. Jdu se tedy ještě s padajícím soumrakem podívat po něčem jiném a asi po hodině nacházím sportovní areál, který je zamčený a obehnaný vysokým plotem s bodci. Nic lepšího ani bezpečnějšího už asi nenajdu, takže přelézám plot, na kterém si ještě stačím probodnout baťoh.
Ulehám mezi plot kolem hřiště a živý plot, do mezery asi 50 cm široké. Na zemi je suché listí, na které jsem si dal pláštěnku. Leží se na tom dobře.
Přidat komentář