Řím 2008

Autor: Roman 16 roky Komentáře

Po předchozím cestování po západní Evropě jsem se rychle zotavil. A jelikož jsme cestou neviděli nic moc z Itálie a já měl možnost jet skoro zdarma do Říma, rozhodl jsem se této příležitosti využít, do začátku školního roku ještě daleko…

3.9.2008, středa

10:00

Nastupuju do žlutého autobusu Student Agency na autobusáku v Plzni a vyrážíme na Prahu. Na Rokycanské si ke mně přisedá klučina s králičí klecí, kterou naštěstí nechal dole se zavazadly. Konverzace s ním neprobíká už od příchodu, kdy ani nepozdravil, a tak jediná šance ho slyšet se naskytne, když telefonuje mamince. Nu což, nebudu se vnucovat.

Nedostatek hovoru se sousedem bohatě kompenzuje dvojice za mnou – děděček a jeho vnučka. Pán mluví celou dobu a jeho chraplák podobný knížeti Schwarzenbergovi se rozléhá na celý autobus. Slečna jen občas přitaká, jak sám děda řekl, a babička ho na to prý upozornila, slečna je uzavřená a má na ní prý od Rokycan zkoušet mluvit, pokud do té doby sama nezačne. Zkouší to už od Rokycanské.

Stewardka mi přináší MF Dnes a poslední, co od starého pána slyším je, že by si vzal Šíp, bulvár doma ještě nikdy neměli. Poté přestávám svému okolí věnovat pozornost.

11:00

Jsme na Zličíně. Mám ještě hodinu a půl času, věnuji tedy pár minut navštěvě obchodů a toalet v Metropoli.

12:30

Usedám na sedačku č. 24 v autobuse SA směr Itálie. Ještě na zastávce se seznamuji se svojí sousedkou – asi šedesátiletá paní, Češka žijící v Itálii, která si byla poklidit do svého pražského bytu. Zapředeme rozhovor a cesta rychle utíká. Dovídám se, že paní emigrovala za komunistů a vzala si Itala. Má syna ve stejném věku jako já, který studuje práva v Udine, kde žijí. Z politiky, jež je mým oblíbeným tématem, povídá o vztahu italské levice a pravice. Pravičáci mají většinou ještě jinou práci, kdežto levičáci mají politiku jako jediný příjem. Od toho se pak prý odvíjí jejich přístup. Levice se u moci drží zuby nehty. Strany v Itálii už před volbami utvoří 2 bloky – pravý střed a levý střed. V tom levém by se našli strany od zelených až po komunisty. Po volbách jsou ve vládě strany jednoho bloku, které se dostali přes určitou hranici.

14:00

Přesedáme do jiného autobusu ve Velké Býteši, komfortnějšího. Konzumuji část svých skvělých baget, které jsem si ráno připravil, a v Brně nabíráme zbytek posádky. Po chvíli stavíme na benzínce, jdu tedy do místní restaurace, která zeje prázdnotou, dobrat vodu do flašky a jím banán, který se už začíná kazit. Jak jsem si přečetl v průvodci MarcoPolo Římem, a bylo to to jediné, co jsem v něm četl, turisté se mají na svých cestách chovat ohleduplně ke svému okolí. Toto tvrzení je podpořeno příkladem, že Marco Polo byl na svých toulkách také ohleduplný. Šlupka od banánu proto končí v odpadkovém koši, jsem přeci uvědomělý výletník.

15:00

Před Vídní nás staví Rakušáci a se slzou v oku, nebo spíše s čelem oroseným potem, vzpomínám na řidiče Davida, který mě tudy před týdnem vezl z Itálie a tvrdil, že Rakušáky nemá rád. Pochopil jsem proč. Venku 30°C, vevnitř 40. Páni policajti prohlížejí doklady (nejsme už v Schengenu?) a pes hledá v zavazadlech drogy, samopaly, tanky, apod.

16:00

Vídeň projíždíme bez obtíží a konečně se ocitáme na západoevropských dálnicích, kde si můžete bez obav opřít hlavu o okno a necítit žádné drncání.

20:00

Začíná padat tma a z okolních Alp nevidím vůbec nic. Stavíme na benzínce, kde stojí autobus plný chorvatských děvčat v mém věku. Posedávají na přilehlém dětském hřišti a rozmýšlím se, zda bych místo Říma raději nejel do Chorvatska.

Kategorie:
  Řím 2008
článek byl sdílen 0 krát
 000

Přidat komentář

Tvůj email nebude zveřejněn.