12: stěhujeme stan

23.8.2008, sobota

Němci včera slavili šťastný dojezd, takže nám trochu znesnadnili spaní, ale naštěstí se nebavili tvrdým bavorským dialektem.

Moje popálené nohy a břicho už jsou lepší, takže mohu naplno chytat paprsky a konečně na písku relaxuji.

Romanova včera naťuknutá dívka stále není k nalezení. Mám obavu, aby to snad nezačal dávat za vinu sobě.

Po poledni prcháme před žárem do kempu. Zde nás překvapila staronová nepříjemnost – vichr.

Poryvy větru, které opět nebyly na pláži vůbec patrné, se mocně opíraly do našeho šusťákového obydlí. To ostatně nyní už vlálo bezvládně ve větru a drželo na místě jen díky krosnám uvnitř. Přeci jen tedy přišel povel k přesunu, protože konstrukce stanu zůstala jako zázrakem nerozlámaná, ale těžko říct, na jak dlouho.

Konečně jsme pochopili účel dřevěných stěn dvakrát dva metry rozestavěných volně okolo plotu. Mají nepochybně chránit stanaře před těmito návaly. Přesuneme se pod kopeček blíže k plotu za hradbu z rákosí. Bohužel ani vzrostlý rákos nedokáže utlumit tyto lokální monzuny. Vypůjčíme si tedy jednu ze stěn, opřeme ji přímo o hradbu před stanem a řádně připevníme motouzem. Za bedněním je rázem klid jako v pelíšku. Zbývá přesunout stan. Vezmeme jej celý i s obsahem. Vytrhané kolíky je třeba chvíli hledat po okolí, ale brzy máme přístřeší opět zbudované.

Po tomto výkonu si potřebujeme oddáchnout a jdeme na „hezkou pláž“.

Roman má štěstí. Konečně se dostavil i jeho objekt, pochopitelně v zajetí rodiny, i když dnes se dostavila jen ženská část. Lehneme si na strategická místa, Roman si upraví vlasy a nasadí vyzývavý pohled. Je tedy pravda, že na výrazu musí ještě zapracovat. Zatím to vypadá spíš na přísného vrátného.

Na straně slečny z Perpignanu však nastal obrat a místo aby opětovala svůdný pohled, nevšímala si nás ona, matka, ani sestřenice.

Těžko si to celé vysvětlit. Asi si musíme přiznat, že všichni hráli od začátku jen špinavou hru.

Nenecháme si dál kazit odpoledne a přesuneme se do přívětivější lokality.

Večer jsem šel brzy spát a Roman se vydal do zábavného parku, jehož neony svítily na kilometry daleko. O tom co se ten večer dělo jsem nikdy nedostal žádnou podrobnější zprávu.

sepsal Honza

Další:

Den 13: poslední den u moře

Fotogalerie

Kliknutím obrázky zvětšíte. Můžete se také podívat na všechny fotogalerie.