5.9.2008, pátek
03:00
Celou noc nějak nemůžu usnout. Je hrozné vedro, škoda, že jsem s sebou vůbec tahal ten spacák. Navíc se stále bojím, aby někdo nepřišel, takže se každou hodinu probouzím a kontroluju situaci. Ke všemu je hned vedle frekventovaná silnice, kde byl tak do půlnoci ještě docela hustý provoz. Ve tři už se mi fakt nechce spát, balím věci a jdu se umýt do pítka v parčíku. Chladná voda je příjemná, takže dělám větší očistu, snídám musli a čistím si zuby. Pak jdu prohlížet zbytek města, co jsem ještě neviděl.
Město je takhle v noci liduprázdné a nijak to nevadí. Je tady aspoň klid a nemusím se bát, že mi na přechodu něco zabije, protože chodci tady žádnou přednost nemají a pokud má silnice víc pruhů, klidně čekají uprostřed než se naskytne příležitost, přičemž kolem nich jezdí auta a vyhýbají jim.
Jdu se opět podívat na Fontana di Trevi, protože jsem zjistil, že musím poslat pohled babičce na Slovensko, ale včera jsem utratil všechny drobné za brýle. Mám v úmyslu si z fontány vylovil aspoň 50 centů, abych nemusel rozměnit papírovky, když už tady nebudu nic jiného kupovat.
Fontána je opuštěná, až na jednoho dědu, který kolem ní furt chodí (asi chce taky vybírat eura) a jednu paní bez domova. Vedle fontány stojí policejní vůz, sedám si tedy mezi něj a fontánu, aby moje ponořená ruka nebyla vidět. Bystří strážci zákona však prohlédli moji lest a upozorňují mě, abych to nedělal, takže házím zpátky 2 centy a 40 si v ruce nechávám. Nakonec se mi podaří z fontány vydolovat přes 1€, to bude na známku bohatě stačit.
Po akci s fontánou se courám po městě, nohy mě pálí jak čert. Prohlídnu pár náměstíček a fontán, Pantheon a Piazza Navona, kde je podle průvodce socha, která se zdviženou rukou brání padající budově, která se tyčí nad ní. Udájně to stavěli dva architekti, kteří se neměli rádi, proto jeden postavil sochu, která naznačovala, že budova postavená nad ní nebude příliš kvalitní.
05:00
Začíná svítat a do Řím se pomalu probouzí do nového dne. Na Campo de Fiori, prý nejznámější římské tržiště, si už trhovci chystají stánky se zeleninou. Přes Piazza Venezia, na které stojí již zmiňovaný Monumento Nazionale a Vittorio Emanuele II, pokračuju k Piazza di Spagna, nad kterou se nachází tzv. Španělské schody, dle průvodce místo, kde se seznamují mladí lidé z celého světa, a pěkný kostel. Jelikož je brzo, žádní mladí lidé tady ještě nejsou, kromě dvou otrhaných chlapců, kteří jsou evidentně pod vlivem alkoholu nebo ještě něčeho horšího. Od občasných kolemjdoucích loudí cigarety. Jelikož to vadí majiteli místního obchodu s luxusním zbožím, volá na ně policii a asi 10 četníků je vyhazuje pryč.
08:00
Mladí lidé z celého světa nepřicházejí, jdu tedy hledat poštu, abych poslal pohled babičce na Slovensko. Na poště jsou na mě milí a pohled mi pošlou, i když jsem asi šel ke špatné přepážce. Po poště se zase vracím na schody, ale nikde nikdo, takže se rozhoduju, že vzhledem k bolavým nohám prohlídku Říma oficiálně zakončím tam kde jsem skoro začal – ve Villa Borghese.
10:00
Svačím na lavičce v lesíku, předemnou pěkná modrá fontána a asi 10 holubů, kteří čekají, jestli jim nehodím kus chleba. Odháním je plastovým víkem krabičky, ve které nosím potraviny, ale jsou neoblomní a dotěrní, chleba si však nechávám výhradně pro sebe.
Jelikož přišlo pár lidí, nemůžu se ve fontáně umýt, jak jsem zpočátku plánoval, takže jdu hledat nějakou jinou, přeci jen chci jít do autobusu svěží.
11:00
Podle mapy je ve Villa Borghese rybníček. Čekal jsem něco, kde se bude třeba dát plavat nebo alespoň smočit nohy, takže špinavý kachňák je pro mě překvapením. Mýt se tam nebudu, navíc se opodál točí nějaký film a nerad bych jim narušil záběry utahaným českým turistou.
Hledám dál a nacházím Piazza di Siena, velký travnatý ovál, kde se podle všeho hraje divadlo. Nad ním je malá fontánka a nechodí tady skoro žádní lidé. Namočím si nohy a odpočívám. Zanedlouho vidím mezi stromy nějaké policisty v bílém, takže kvapně balím, ale stejně už je čas k odchodu, abych s rezervou stihl autobus, který odjíždí ve dvě.
13:00
Zbyly mi ještě nějaké centy z fontány a cestou si za ně kupuju na tržišti hroznové víno. Problém je, že tady najednou nejsou žádná pítka, kde bych si to mohl umýt. Nechápu proč dávají pítka jen do centra města, asi kvůli turistům.
14:15
Snědl jsem zbytek loveckého salámu, vyhodil pár prázdných flašek na vodu a nastupuju do autobusu SA, který mě má odvézt domů. Z Neapole v něm nejede nikdo a ani v Římě moc lidí nenastupuje. Sedím sám a mám natažené nohy, super. Cesta utíká rychle, koukáme na nějaké filmy. Baví mě jeden o paní, která je šéfkuchařkou v luxusní restauraci a stará se o holčičku, která ztratila rodiče. Po třech dnech na loveckém salámu přijde film o jídle vhod, začínám se těšit domů.
16:00
Do autobusu přistupuje nějaký pán, který má sedět vedle mě. Zamumlá jen něco nesrozumitelného a sedne si na jiné volné sedačky.
Asi za hodinu, když přistupují jiní lidé, se mě ptá, jestli mluvím česky, a domluvíme se, že pokud to půjde, bude sedět někde jinde, abychom měli oba místo. Nápad je to skvělý, autobus je celou cestu plný jen z půlky, přičemž většina lidí se tísní na sedačce se sousedem, aniž by se znali nebo se aspoň spolu bavili.
Přidat komentář