14: stop Itálií

25.8.2008, pondělí

Den pro nás začíná v šest. Boříme stan, sundaváme vyprané prádlo a doplňujeme vodu. Švýcaři se asi budou divit, že nám včera prakticky dávali dobrou noc a dnes po nás zůstane jen udusaný čtverec.

V sedm opouštíme kemp nedaleko Hyéres, který nám týden byl útočištěm. Bez obav ho můžeme v budoucnu doporučit.

U brány staví autobus, kterým se necháme dovézt co nejblíže odbočce k dálnici. Komunikace k nám není příliš přívětivá, benzínka široko daleko nikde. Jediná možnost stopu se naskytla na nájezdu na dálnici. Tady byla situace dost nepříznivá, ostatně jako na všech nájezdech. Za hodinu nám zastavil řidič, který nás upozornil, že máme jít pryč a dvakrát nás do skrytu příkopu zahnala policejní houkačka. Konečně zastavil mladík Antoine, který nás ochotně nabírá, ač jede do práce a je trochu v presu. Říkal, že s přítelkyní stopovali po Španělsku, ale bez velkých úspěchů. Také, že jeho expřítelkyně studovala v Brně. Ač tedy spěchal, vezl nás po dálnici asi dvacet kilometrů, aby se pak otočil a vezl nás zpět na předchozí pumpu.

Tady už jedeme podle našich klasických pravidel autostopu. Po čtvrt hodině nasedáme k Davidovi, který je kantorem na soukromé business school v Nice. S Romanem se baví o Davidově škole, systému studia, vysokém školném a platech učitelů, jen pro ilustraci, školné je 12000 Euro ročně a platy se mi zdají tak vysoké, že je ani neuvádím.

Také vyprávěl o sociálních systémech ve Francii a v Británii, což je jeho další byznys. Mimo jiné mluvil o Sarkozym jako o komunistovi a o Britech jako o socialistech. Dozvěděli jsme se, že ve Francii činí sociální dávky 1000 Euro a lidé se pak válí s vínem na pláži a užívají si.

Našimi dalšími hostiteli byli manželé původem z Polska, ale žijící ve Francii, Jós se svou moc krásnou paní. Uvelebili jsme se na zadních sedadlech jejich zbrusu nového obrovského Land Roveru a užívali si komfortu. Jós pracuje pro chemický průmysl, dodává díly pro rafinerie a teď jede na letiště do Varšavy. Vypráví nám o své dceři, která je v našem věku a provozuje Horse Jumping, ve kterém je nejlepší v Polsku a nyní je na olympiádě.

Cestu kolem dálnice znají už asi hodně dobře, protože o každém městečku ví nějakou zajímavost. Rozpovídají se třeba o předraženém Monaku nebo o sklenících v San Remo, odkud dovážejí květiny do celé Evropy, třeba na operní premiéry ve Vídni.

Další téma je Polsko. Pochopitelně se dostane na přetřes žalostný stav dálnic, který je zadrhnout na tom, že stát není schopen vyvlastnit pozemky soukromým majitelům. Dostaneme i tipy na visit a to především Krakow a Zakopane.

Zatím jsme se už dostali do Itálie. Poblíž Janova střídáme Rover za Audi A8 italských penzistů Marca a Claire. Jsou k nám velmi milí, ostatně i jako předchozí pár. Marco nám ukazuje Pádskou nížinu, mluví o pěstování citronů u Lago di Garda, také vychvaluje italské víno před francouzským. Francouzské je prý příliš cukernaté a drahé, dáváme mu za pravdu.

V polovině jízdy uděláme přestávku, na které nám Marco koupí zmrzlinu, kterou jsme si za celých čtrnáct dní nedopřáli.

Poté jsme konečně narazili na správnýho Itala, který neumí ani slovo v cizím jazyce. Opravdu, při cestě s Reném jsme toho moc nenakonverzovali, o to více jsme se pobavili. René vyťukával do své navigace hodně ztěžka slovíčka, která chtěl přeloži do angličtiny. Přibližně patnáct minut zadával slove NOME, aby ho přeložil na NAME. Touto cestou jsme mu sdělili ještě věk a naše rodné město. Hodně se zajímal o to, co na cestě jíme a pijeme. Když jsme mu popravdě vylíčili náš jídelníček, totiž chléb, sýr a paštiky zapíjené vodou z vodovodu, jen zalomil rukama.

Snad to byl hlavní důvod, proč nás na benzínce pozval na kávu a udělal nám řádný nákup, zahrnující salám, čokoládu, sušenky, kolu a džus, což jsme opravdu nemohli odmítnout.

Odoláme opravdu překrásně vonícímu salámu a sušenkám, které si necháme až na večer a sháníme další odvoz. Zde se dnes poprvé trochu zasekneme, kvůli rozdělující se dálnici. Nemůžeme najít nikoho v našem směru. Až za dobrou hodinu nás vezme mladý italský pár, kterého jsme se nějak zapomněli přeptat na jména. Jedou do Padovy na univerzitu, ona studuje psychologii, on historii. Cesta byla hodně rušná. Oba byli dost impulsivní a rádi se bavili, do toho hrály rockenrolové pecky padesátých let. Také nám nabízeli u nich nocleh a večeři, které jsme s díky odmítly.

Vystoupili jsme před Padovou. Už se smráká, takže tušíme, že bychom měli začít hledat tichý kout k přenocování. Nejdřív si ale vychutnáme lahodnou a krásně mastnou šišku italského salámu. Ještě jednou na dálku děkujeme Renému za tento čin. Kolik jsme toho slyšeli o špatných zkušenostech se stopováním v Itálii? Po dnešku máme naopak dojem, že Itálie je země stopařům zaslíbená. Hodně kvalitní dálnice, krátké čekací doby, milí lidé a hlavně pohostiní.

Na benzínce je pro nás nezvyklá věc, totiž menší kaplička, což je v katolické Itálii asi běžné. Za kapličkou je středně vysoká tráva, kde budeme v noci dobře kryti, nakonec zde není ani moc velký provoz. Dnes jsme tedy projeli celý sever Itálie a můžeme v klidu spát.

sepsal Honza

Další:

Den 15: návrat domů

Fotogalerie

Kliknutím obrázky zvětšíte. Můžete se také podívat na všechny fotogalerie.