18.8.2008, pondělí
Spaní bylo úžasné. Repelent asi účinkoval, jsme bez újmy.
Putujeme po silnici k dálnici. Po třiceti minutách dojdeme k přemostění dálnice a k sjezdu na ni. Bohužel, pumpa je v nedohlednu. Zkusíme stopovat na sjezdu. Dokonce nám jedna paní staví, ale jede jen do blízké vsi. Mapa nám radí vrátit se něco málo kilometrů k vesnici Villabe, kde je naše cílová čerpací stanice.
Vyrážíme dobrodružně naslepo k Villabe přes okolní vesničky. Cesta se brzy stává úmornou, bagáž na zádech těžkne. Na kruhovém objezdu zase nevíme jak dál. Roman staví důchodce na kole. Nerozuměl mu bohužel ani slovo, jen dle gestikulace jsme mohli odhadnout směr.
Dorazíme k industriální čtvrti, k dálnici by nemuselo být daleko. Pro změnu jdu na výzvědy já. Netrvá dlouho a konečně zřím náš cíl – benzínka Total.
Vracím se pro Romana, který volnou chvilku využil k promíchání své jablkové dobroty se zbytkem müsli. Po anabázi za Ústím to byla další zkouška vytrvalosti.
Hned je tu vůz pro nás. Claire, překladatelka do angličtiny a španělštiny. Zrovna se vrací z Velké Británie. Jede až do Lyonu, ale cestou si chce zajet prohlédnout nějakou památku, tak nás vyloží po hodině jízdy. Roman se ptal na zprávy ze světa – Gruzie a olympiáda. Claire říká, že se zajímá o Blízký východ. Taky nadávala na jih, jak je tam vše předražené.
Vystrašeni vysokými cenami na jihu na další stanici doplníme zásoby. Nově kupujeme paštiky, tuňáka a něco chleba. Chyba.
Máme další řidičku, Sandrine. Zprvu nevypadá moc ochotně. Je z Paříže, umí obstojně anglicky, protože pracuje pro mezinárodní firmu. Má dva syny o něco starší než my. Jeden chodí s Italkou, druhý s Němkou. Starší se živí pořádáním koncertů, moc nevydělává, ale baví ho to. Za jízdy si musela pouštět Queen, aby nesnula za volantem. Jede někam ke známým na jih. Dozvíme se od ní něco o francouzských zpěvačkách, že Carla Bruni už nekoncertuje, a že Alizée, kterou zbožňujeme, je pro malé holčičky. Svezla nás ohromný kus, až k Avignonu.
Už se připozdívá, ale ještě chytneme auto na jih. Rozhodneme se, že když chytneme někoho, kdo jede k moři, pojedeme s ním a tam taky strávíme dovolenou. A právě proto se nám hodí Arnaud, který míří do městečka Hyeres, přesně pro nás. Mladý Arnaud mluví lámaně anglicky. Vrací se ze Štrasburku a pracuje jako prodavač. Tvrdí, že Hyeres je vyhlášené letovisko, o mnoho příjemnější než St. Tropez. Popisuje nám město, pláže, prý je tam spousta hezkých holek. Doporučuje nám místní specialitu, lihovinu pastis – anýzovka.
Za tmy, asi v jedenáct, dorazíme do Hyeres. Proveze nás městem, ukáže nám letiště, přístav, diskošku a vyklopí nás na pláži. Úžasné, jsme u moře.
Je 23 hodin. Vyrážíme po oblázkové pláži se všemi věcmi hledat nocleh. Je jasná noc, tu a tam jsou vidět procházející se postavy. Z nedalekého přístavu je slyšet řádně ozvučené disco. Pláž se z oblázkové mění v písečnou. Pod dvěma borovicemi se zdá být příhodné místo. Bohužel zjišťujeme, že zem je zde protkána mravenčími cestičkami a brabence repelentem nevyděsíš. Přesuneme se na čistou písečnou pláž s mravenci samotáři. Ještě o sobě dáme taktně vědět mileneckému páru opodál a usínáme během chvíle.
sepsal Honza
Přidat komentář